[Překlad] Austin Kleon: Hlavně neztrať kouzlo

 Stalo se to mně a může se to stát i vám. Jednoho rána se probudíte s přesvědčením, že je na čase zanechat legrácek a začít tvořit Opravdové umění! Kam tahle králičí nora vede, popsal texaský spisovatel a kreslíř Austin Kleon. Jeho článek jsem si pokorně troufl přeložit.

„Bez humoru nemůžeme mít smysluplnou revoluci.“
— bell hooks

George Saunders v úžasném článku o svých spisovatelských studiích vypráví, jak se dostal do studijního programu MFA na univerzitě v Syracuse a vyrazil si se svým novým učitelem Tobiasem Wolffem:

Na večírku jsem zašel za Tobym a ujistil ho, že už dál nepíšu ty pošahané vtipné blbosti, se kterými jsem se na studia přihlásil, to jest ty, které mě tam vlastně dostaly. Teď píšu vážně, realisticky. Nic vymyšleného, nic pošahaného. Všechno čistě ze života. Žádné přehánění nebo vtípky – však víte: „skutečné psaní.“

Toby vypadal chvíli ustaraně, ale pak se vzpamatoval.

„No, dobře,“ řekl. „Hlavně neztrať kouzlo.“

Neměl jsem nejmenší tušení, o čem to mluví. Proč bych něco takového dělal? Vždyť by to byla hloupost.

Pokračoval jsem dál ve svém předsevzetí a ztratil všechno kouzlo na zbytek studia a několik dalších let poté…

Později to shrnuje takto:

Znervózněl jsem pod tíhou faktu, že jsem najednou obklopen skvělými spisovateli, a z mé práce zmizela veškerá šťáva. Skutečně jsem ztratil kouzlo a stal se těžkopádným, bojácným a špatným realistou.

Stejný vzorec se opakuje u spousty kreativních lidí: mají malý kousek magie, jiskru čehosi, co k nim od přírody patří. Je to často chaotické, divné a trochu mimo, ale právě proto jste si jich vůbec všimli. To podivné kouzlo je přesně to, co na nich milujete.

Pak se něco stane. Rozhodnou se, že nastal čas být vážný.

Na Instagramu obdivujete nápaditou malířku. Začne chodit na univerzitu a z ničeho nic jsou její příspěvky suchopárné. Vynikající kreslíř se rozhodne napsat knihu, skutečnou knihu bez obrázků, a když vyjde, je nudná až k pláči. A tak dále.

(Preston Sturges se tomuhle nutkání věnuje ve svém skvělém filmu Sullivanovy cesty. Vypráví o režisérovi komedií, který se rozhodne natočit vážný film.)

Stalo se to i mně: než jsem šel na vysokou školu, zbožňoval jsem poezii, kreslení a umění se smyslem pro humor. Když jsem se dostal na vysokou, rozhodl jsem se, že právě teď nastal čas být vážný. Začal jsem věřit těmhle zavádějícím rovnicím:

1. beletrie > poezie
2. slova > obrázky
3. tragédie > komedie

Nakonec mi z toho bylo tak mizerně, že jsem rovnice vyhodil z okna, koupil si skicák a začal zase číst komiksy. Když jsem odpromoval, začal jsem tvořit moje divné a sem tam vtipné básně z výstřižků. A pomalu se malý kousek magie vrátil zpátky.

Ovšem jakmile se ono nutkání no tak, teď buď vážný znovu objeví, zase kouzlo ztrácím. Naposledy se mi to stalo, když jsem se připravoval na mou nadcházející art show. Ten hloupý hlas začal říkat: Tohle je galerie. Tohle je Umění. Musím být vážný.

Před pár lety promlouval Bill Murray ke skupince hráčů baseballu a zakončil to perfektním kouskem Zenu:

„Když dokážete zůstat nad věcí, volní a uvolnění, pak můžete hrát na té nejvyšší úrovni – jako baseballisti i jako lidské bytosti.”

Ve studiu mi visí tenhle jeho praštěný obrázek:

 

Je tam, aby mi připomněl: Zůstaň nad věcí. Neboj se dělat to, co ti jde přirozeně. Bojuj s nutkáním být vážný. Nedovol, aby zničilo tu jedinečnou věc, která z tebe dělá tebe.

Jak řekl Tobias Wolff: „Hlavně neztrať kouzlo.“

Mohlo by se vám líbit

Napište komentář