[Překlad] Austin Kleon: Roční období

 Tento článek jsem nenapsal já, i když bych si přál, aby tomu tak bylo. Pochází z pera texaského umělce a spisovatele Austina Kleona, který ho vydal 11. 8. 2016 na svém webu. Austin je autorem knih Kraď jako umělec a Ukaž, co děláš, které upřímně obdivuji. Na další knihu si možná ještě počkáme (jak se koneckonců dozvíte níže), ale Austin stále pilně bloguje. Protože z jakéhosi důvodu odmítá psát česky, troufl jsem si vybrat několik mých oblíbených článků a přeložit je pro všechny, kteří Austinovi fandí stejně jako já, ale nemohou či nechtějí louskat anglické originály. Následující povídání o jeptišce a stromu je prvním z nich.

Poté, co 30 let sloužila jako jeptiška v Los Angeles, se Corita Kent přestěhovala do Bostonu, aby žila v ústraní a tvořila. Její byt měl velké arkýřové okno s výhledem na javor rostoucí před domem a ona u něj ráda sedávala a pozorovala, jak se javor mění během ročních období. (Což je mnohem těžší provádět v L.A. nebo tady v Austinu v Texasu, kde máme jen dvě roční období: horko a větší horko.)

„Ten strom byl pro ni velkým mentorem v posledních dvou dekádách života,“ řekl její bývalý student Mickey Myers. „Učila se od něj. Krása, kterou vykvetl na jaře, existovala jen díky tomu, čím si prošel během zimy. A někdy ty nejkrutější zimy přinesly nejúžasnější jara.“

Coritu přijel navštívit reportér a ptal se, co právě dělá. „No… sleduji, jak ten javor venku roste,“ odpověděla. „Nikdy předtím jsem neměla čas pozorovat strom.”

„Přistěhovala jsem se na tohle místo v říjnu a tehdy měl korunu samý list. Sledovala jsem, jak je ztrácí. Sledovala jsem, jak ho pokryl sníh. Pak vyrašily ty malé zelené kvítky a on nevypadal ani za mák jako javor. Nakonec se v lístcích daly poznat javorové listy a to je svým způsobem hodně podobné tomu, jak vnímám svůj život. Vypadá to, že vcházím do skvělé nové fáze – nevím, jestli to kdy dokáže vidět i někdo jiný, ale uvnitř mě se velmi tiše dějí nové úžasné věci. A vím, že mají stejně jako ten javor svou cestu, jak v nějaké formě vyrašit na povrch.“

Pro Coritu začal strom představovat kreativitu. V zimě, říkala, „strom vypadá mrtvě, ale my víme, že začíná velmi hluboký kreativní proces, ze kterého vzejde jaro a léto.“

Kreativní činnost má roční období. Částí toho všeho je poznat, ve kterém období právě jste, a podle toho jednat.

Lidé jsou občas zvědaví, kdy napíšu novou knihu. „Nevím,“ odpovídám. Ptají se mě, co poslední dobou dělám. „Nic moc,“ říkám. „Hodně čtu. Vychovávám kluky.“

Nezasvěcenému člověku to zní, jako že nedělám nic. Ono to i vypadá, že nedělám nic. Ale cítím se podobně jako Corita: „velmi tiše se uvnitř mě dějí nové úžasné věci.“

Může být nejteplejší den léta, ale v mém světe je zima. Probíhají procesy, které nemůžete vidět.

Věci čekají, aby vykvetly.

Mohlo by se vám líbit

Napište komentář