Stalo se to mně a může se to stát i vám. Jednoho rána se probudíte s přesvědčením, že je na čase zanechat legrácek a začít tvořit Opravdové umění! Kam tahle králičí nora vede, popsal texaský spisovatel a kreslíř Austin Kleon. Jeho článek jsem si pokorně troufl přeložit.
Právě píšu příběh, kde se často objevuje název bavorského městečka Ingolstadt. Jak se zdá, nebyly mé prsty stvořeny k tomu, aby dokázaly napsat Ingolstadt bez překlepu. Obrátil jsem se na Scrivener, svého parťáka ve zbrani, a objevil Auto-complete list!
George R. R. Martin píše svou Ságu ledu a ohně na stařičkém počítači z osmdesátých let. Nemá totiž rád, když mu editor neustále opravuje slova. Možná, že vaše próza není plná cizokrajných názvů a podivných jmen, Jonovi říkáte prostě John a Joffreyemu Goeffrey, a tak byste naopak rádi, aby vám Scrivener sem tam nějakou tu maličkost podtrhl. V následujícím návodu si povíme, jak na to.
Poté, co 30 let sloužila jako jeptiška v Los Angeles, se Corita Kent přestěhovala do Bostonu, aby žila v ústraní a tvořila. Její byt měl velké arkýřové okno s výhledem na javor rostoucí před domem a ona u něj ráda sedávala a pozorovala, jak se javor mění během ročních období.
Nedávno jsem přečetl článek Katky Foltánkové z webu Literární alchymie, ve kterém nádherným způsobem shrnuje všechny tipy, triky, postupy a zásady pro tvorbu jmen literárních postav. Článek mě přiměl zavzpomínat nad tím, jak vznikala jména pro mé vlastní postavy a ani mě příliš nepřekvapilo, že jsem většinu ukradl. Pokud vás zajímá jak, proč a komu, čtěte směle dál.
„No, nekoukej tak na mě. Čím déle se budeme loučit, tím to bude horší. Podívej, není to na pořád. Vrať se za dva nebo tři roky a zase tu pro tebe bude místo.” Spánek na mě vrhl poslední zoufalý pohled. Pak se chopil malého kufříku a zavřely se za ním výtahové dveře. O něco málo […]
Obědvali jsme se ženou a několika přáteli, když tu se jeden z nich – fotograf – rozvyprávěl o tom, kolik ho stál nový fotoaparát a dva objektivy. Mrkl jsem na svou ženu a pravil: „To jsi ráda, že mám tak nenáročného koníčka, co?” A ona na to: „Jenže ten jeho alespoň vynáší.” Ehm…
Nechvalně známý autor a čerstvý držitel Knihovníkova banánu za povídku Konec vyrukoval bez předchozího varování s novým webem. Podle informací deníku Kulový (dříve Blesk) byl pachatel zadržen a podroben výslechu, jehož autentický přepis vám tímto předkládáme.
22. října se těsně před druhou hodinou ranní vrhl po hlavě na svět chlapík jménem Sebastián a dal mi tak 3 kila vážící a 49 centimetrů dlouhý důkaz, že jsem skutečně tátou.
Katapult je nejstarší ze všech bleskovídek. Vznikl totiž jako přepis stejnojmenného příběhu, který jsem před mnoha lety napsal pro své přátele a spolubojovníky v Travianu. V oné verzi nefiguroval Archimédes a chyběla i spousta dalších historických faktů a vtípků. (Většinu z nich se snažím vysvětlit / vyvrátit / omluvit v následujících zajímavostech.)
