Zaklepání.

„Promiňte, jsem tu správně v oddělení Aplikované a smrtelně nebezpečné fyziky?“

Vousatý muž zvedl hlavu od nákresů: „Ano, chlapče, to jsme my.“

„Tak to jsem rád, že jsem se konečně trefil. Zabloudil jsem ve vašem skladišti sudů.“

„Skladiště sudů? Nenech se vysmát, hochu. To je stanové městečko filozofické sekce. Takhle to s nimi totiž chodí, víš? Celé dny se toulají po baráku s lucernou, ale večer na schodech ti neposvítí ani jeden. Pojď dál a posaď se.“

Příchozí si opatrně prohlédl místnost plnou roztodivných polotovarů a nakonec si vybral něco, co vzdáleně připomínalo židli. Umístil se na ni velice opatrně a uvolnil se až tehdy, když pod ním nevybuchla. Jeho hostitel si urovnal chitón. „Takže jak ti mohu pomoci?“

„Přicházím z paláce. Král Hieron se doslechl, že Archimédes vynalezl katapult.“

„Archimédes!“ zavrčel vědec a změnil barvu do odstínů temně fialové. „Ten vobejda už sotva vyleze z vany. Pořád si tam potápí kachničky a divně si u toho mumlá. A když pak konečně vypadne z koupelny, tak tady pobíhá a ani si na sebe nevezme ručník. Jeho poslední velký vynález byl věnec nafouklých ovčích měchýřů, který vás prý zaručeně udrží nad vodou, i když neumíte plavat. Testoval ho dole v lázních. Já si tam šel jen umýt ruce a hned se na mě utrhl: ‚Nešlap mi na moje kruhy!‘ To jsou chvíle, kdyby ho jeden vážně zabil.“ Stařec se chopil kružítka a velmi obrazně ho zarazil do desky stolu. „Prý Archimédes. To já jsem vynalezl katapult, chlapče. Historie si bude pamatovat jméno Xechasménos!“

Poslíček pokrčil rameny. „Já mám jen vyřídit, že se král přijde po snídani osobně podívat.“

Fyzikův obličej skočil po hlavě do bazénu samolibosti a začal se tam spokojeně rachtat. „Osobně říkáš? Tak! Konečně se dostane zadostiučinění skutečnému vědci, který má hlavu plnou myšlenek a ne šampónu na vlasy. Pověz mi, mladý muži, chtěl bys ho vidět?“

„Šampón?“

„Ale ne, u všech bohů. Katapult přece!“

„Nevím. Asi ano.“

Přešli do druhé místnosti, kde stálo cosi beztvarého pod plachtou z bílého sukna. Xechasménos uchopil volný cíp a rázně plátno strhnul. „Pohleď!“ vykřikl.

A chlapec hleděl.

„Dokonalý vynález!“ rozplýval se vědec. „Výkvět inteligence a technického umu. Jako základní materiál je samozřejmě použito dřevo. Povrch jsme dokonale zbrousili – nenajdeš na něm jedinou třísku, která by vedla k nechtěnému zranění. Přístroj je plně mobilní díky této čtveřici koleček. Vrchní deska se vyznačuje prostorností a perfektním vyvážením. Povšimni si, prosím, tady této páky. Vysouvá ohebné rameno, na jehož konci se nachází špalek standardní velikosti. Ten je vybaven pohodlným polštářkem, který vždycky potěší a navíc je velice účinný v sání přebytečné krve. A nyní zde – držák na sekery. Praktický a navýsost užitečný. Nosnost byla propočítána na čtyři desetinné místa a tak se hodí pro všechny druhy seker a to i oboustranných. K držáku se pojí další mechanické rameno, které přesouvá sekery k brusnému kameni. Jak můžeš sám vidět, vahadlový systém jím samovolně otáčí a tak budou sekery vždycky ostré a lesklé. A to není vše! Věnuj pozornost tomuto příručnímu umyvadélku s rozšířeným odtokem pro dokonalé pohlcení drobných kůstek. A to pořád není vše! Nesmíme totiž zapomenout na palečnice, přihrádky na okovy, háčky na utěrky, žehličku, šitíčko na nouzové úpravy masky a pozor – na tohle jsem obzvlášť pyšný – tento šuplíček s falešným dnem na drobné úplatky. Všechno je plně funkční a maximálně automatizované. Uvnitř nalezneš desítky ozubených kol, pružin a závaží, takže ovládání zabere jen minimální námahu. Zařízení je praktické, účelné a mohu-li to tak říct i nesmírně krásné.“

Nastalo hluboké, velmi hluboké ticho.

„No tak,“ povzbuzoval Xechasménos. „Co na to říkáš, hochu?“

„Ehm. A kudy to vrhá kameny?“

„Vrhá… co prosím?“

„Kameny. Kudy to vrhá kameny?“

„Proč by to mělo vrhat kameny?“

„Je to přece katapult, ne?“

„No jistě! Kata pult. Nezbytná pomůcka každého popravčího. Díváš se na přístroj, který umožní popravy zítřka!“

„Takže to není dobývací stroj?“

Vědec zmateně zamrkal. „Měl by?“

„Vždyť víte – katapult. Takové to co jezdí a vrhá kameny na nepřátele.“

„Jezdí a vrhá… ale to je kruté!“

„Krutější než polštářek sající krev a odtok na drobné kůstky?“

„Takže ty mi tady tvrdíš, že král chtěl….“

Xechasménos si zakryl ústa rukou, takže z jeho tváře zůstaly jen dvě vyděšené oči. „Kdy jsi říkal, že král přijde?“ zeptal se pak.

„Po snídani.“

„Po snídani?“ vyjekl. „Ale vývoj nového zařízení… Plány! Konstrukce! Ale ne, to přece ne. Král je moudrý muž. Jistě pochopí dobře míněný úmysl. Když se Thysiasteiovi předcházely sluneční hodiny, tak ho dokonce pozval do zoo.“

Poslíček zkontroloval špičky svých sandálů. „Měl byste asi vědět, že králova zoo je tak trochu… jednostranně zaměřena.“

„Jak to myslíš?“

„Jsou v ní jen samí krokodýli.“

„Krokodýli?!“

Na jeviště starcovy mysli vystoupil strach, třikrát se uklonil a pak za mohutného potlesku všech malých zděšení přivolal na pódium šílenství. To si střihlo jednoaktovku, během které Xechasménos střídavě bledl a zelenal, až se k němu dopracovala skutečná hvězda večera – panická zuřivost. Vyskočil a s ryčením zraněného zvířete začal kopat a mlátit do katova pultu.

„Ty hloupá mašino!“ běsnil. „Ty nesmyslný výtvore! Krokodýli! Rozumíš? Krokodýli!“

Když se stroj nerozpadl na kusy, jak by si nejspíš přál, přestal křičet a odevzdaně se posadil na výsuvném špalku. Zabořil hlavu do dlaní. „Krokodýli. Já idiot.“

Kdesi pod ním se roztočilo ozubené kolečko a po něm další. Pak se natáhla pružina a za ní druhá. Stroj se roztřásl, začal rachotit a skřípat. Umyvadélko splachovalo, držák mával sekerami, palečnice klapaly a brousek se roztočil až létaly jiskry. Xechasménos zvedl udiveně hlavu. Rachotění přestalo. Přesně zlomek vteřiny poté se ozval ten zvuk. Svist! Rameno se špalkem se vymrštilo, zazněl krátký výkřik a vědec opustil místnost stropem.

Poslíček zůstal zírat s otevřenou pusou. Po chvilce si uvědomil, že někde blízko něj odkapává voda.

„To rozložení sil,“ ozval se kdosi. „Napětí. Páka… Hm, to by šlo. Poslyš, hochu, dones mi pero a pergamen.“

Chlapec se otočil a chvilku mu trvalo než si uvědomil, na co přesně se dívá. „A nechtěl byste i nějaký ručník?“