Kruhy

 

Trpělivost byla klíčem. Matt zkřivil obličej a v grimase maximálního soustředění si zkousl špičku jazyka. Na zkrabatělém čele mu vyrazilo pár stříbrných kapiček potu.

Základem všeho bylo dřevěné prkno. Když jste byli velice opatrní, dokázali jste pod jeho váhou ohýbat obilné klasy zvlhlé ranní rosou. Ohýbat, ale nelámat! Matt se v rychlosti podíval do svého plánku, kde se rýsoval složitý obrazec. Výborně, pomyslel si, ještě dokončím tuhle zatáčku a bude hotovo. Je akorát ten pravý čas, protože už skoro…

„Už skoro svítá,“ zavrčel Rick.

Matt po něm loupl koutkem oka. V ostrém světle reflektoru neviděl nic víc než Rickovu siluetu. Byl opřený o kabinu, lehce se pohupoval tam a zpátky a kolem něj se vznášely obláčky dýmu. Už zase kouřil cigarety.

„Ještě malý kousek.“

Rickův hlas se změnil v mumlání, když si vsunul cigaretu mezi rty. „Řekni mi ještě jednou, proč tohle vlastně děláš.“

„Je to vtip, chápeš?“

„Ne,“ zakroutil hlavou Rick.

„Zítra ráno přijdou ti lidé z vesnice a najdou tenhle nápis v poli.“

„Jestli si zatraceně nepohneš, tak hlavně najdou nás a to pak bude parádní průser, abys věděl,“ odsekl mu Rick a vypustil do chladné noci další nikotinový obláček. „Co to vlastně kreslíš?“

„Vzkaz,“ odvětil Matt klidně.

„V jakým jazyce?“

„V mém vlastním.“

„A co se tam píše?“

„Nic.“

„Jak nic?“

„Prostě nic. Nemá to žádný význam.“

Rick zůstal chvíli bezmocně stát a pak sebou hodil o kapotu v gestu naprosté beznaděje. „Nemám dalších otázek,“ zamával rukama. „Jsem rád, žes to řekl sám a máme v tom naprosto jasno.“

Matt se napřímil. Měl hotovo. Až sem ti lidé ráno přijdou, najdou velkou sestavu soustředných i křížících se kruhů a spojnic a budou se divit a dumat a lámat si…

„Tak jdeš nebo ne?“ odplivl si Rick a zašlápl nedopalek.

Matt se něj zašklebil. Vzal pod paži prkno a vydal se pomalu za Rickem. Těsně předtím než nastoupil, sebral ze země nedopalek a pečlivě zahladil stopy.

Rickovy prsty se rozeběhly po ovladačích a loď se rozvibrovala aktivitou motorů. Pak zablikala barevná signalizační světla na okraji talíře a loď se zcela neslyšně vznesla. Trvalo ji sotva pár okamžiků než proletěla šedočernou oblohou a opustila atmosféru.

Rick stiskl tlačítko na komunikačním panelu. „Rick’ta’gor a Matt’zig’nar hlásí návrat k flotile.“

„Kde jste zatraceně byli?“ zakřičel na něj interkom v odpověď. „Už jsme mysleli, že se pro Vás budeme muset vracet!“

„My jsme…,“ začal Rick pomalu a podíval se na Matta. Ten seděl naprosto klidně a věnoval veškerou pozornost svým nehtům. „Když neprozradíš kruhy, neprozradím cigarety,“ řekl pak zcela nezúčastněným hlasem.

Rick tiše zavrčel. „My jsme sbírali kytky a tydlencty… drobný neinteligentní živočichy.“

„Pro Vaše vlastní dobro doufám, že máte zadky vražený mezi stovkou vzorkových kontejnerů,“ zachrastil interkom a na obrazovce se objevila čísla přibližovacího vektoru k lodím flotily.

Rick několika rychlými údery do klávesnice předal údaje palubnímu počítači. „Z týhle mise nás vylijou, to ti teda povídám. A mně už zbývá poslední krabička malborek.“

Matt mu nevěnoval pozornost. Díval se z okna, kde se od nich pomalu vzdalovala planeta Země.

Chcete vědět, co nového chystám?

Novinky, historky od psacího stolu i nebetyčné žvásty najdete na mé facebookové stránce.

Tomáš Pytlík, spisovatel