O jménech

Nedávno jsem přečetl článek Katky Foltánkové z webu Literární alchymie, ve kterém nádherným způsobem shrnuje všechny tipy, triky, postupy a zásady pro tvorbu jmen literárních postav. Vlastně je tak dobrý, že byste si ho měli přečíst hned teď. Já počkám.

Přečteno? Fajn, tak pokračujeme. Článek mě přiměl zavzpomínat nad tím, jak vznikala jména pro mé vlastní postavy a ani mě příliš nepřekvapilo, že jsem většinu ukradl. Tedy jako umělec samozřejmě. Pokud vás zajímá jak, proč a komu, čtěte směle dál.

Selby Ippsen

Když jsem se vrhl do psaní Neobutého dobrodružství, neměl jsem nejmenší ponětí, jak by se měla titulní postava jmenovat. Múza přecházela po pokoji a diktovala, a kdybych se jen na malou chvíli zastavil a hledal vhodné jméno, riskoval bych, že odejde diktovat o dům dál. Vědom si rady Stephena Kinga, sáhl jsem po prvním jménu, které mě napadlo.

V úplných prvopočátcích příběhu byl Selby ušlápnutým úředníkem městské správy, který snil o velikosti, ale nikdy nenašel odvahu se za ní vydat. Moje podvědomí oprášilo šuplíky vzpomínek a připomnělo mi animovaný seriál, který jsem sledoval v dobách, kdy každý kluk chtěl kolo BMX a ve žvýkačkách jste mohli najít obrázky Davida Hasselhoffa. Seriál se jmenoval Maska, začínal takto a hlavním hrdinou byl bojácný bankovní úředníček Stanley Ipkiss. Zní to povědomě, že?

Se Stanleyem jsem napsal zhruba 70% rukopisu, než jsem si našel čas a začal pátrat po originálním jménu. Při psaní se mě držela vize jakési seversko-starogermanské architektury, která budila dojem, že se příběh odehrává kdesi hodně daleko a hodně dávno (a věší tak čtenáři bulíky na nos, aby mu vzápětí došlo, že stejný příběh se odehrává právě teď a kolem něj). Sedl jsem tedy k různým internetovým generátorům a začal si vypisovat jména severského a germánského původu. Stanleyho už jsem měl ale tak hluboko pod kůží, že z nějakých patnácti variant vyhrálo jméno jemu nejvíc podobné – Selby Ippsen.

Xechasménos

„Historie si bude pamatovat jméno Xechasménos!“ křičí sebevědomě vynálezce v bleskovídce Katapult a je to samozřejmě vtip, protože historie si žádné takové jméno nepamatuje a při jeho krkolomnosti by to stejně jen stěží dokázala. Byl by to i docela paradox, protože doslovný překlad z řečtiny znamená zapomenutý. O moc lépe na tom není ani Xechasménův kolega Thysiasteios, který selhal ve vývoji slunečních hodin a skončil v krokodýlím výběhu. Jméno pochází z řeckého thysiasteí, což znamená obětovaný. Holt jak nás učí čítanky, v řecké tragédii je osud hrdinů předurčen dopředu.

Kevin

Ne, nemesis Mokrých banditů nemá s ústřední postavou bleskovídky Všichni scifisti jdou do nebe nic společného. Pojmenoval jsem ho po spisovateli Kevinu Doggerovi z povídky Terryho Pratchetta Poslední odměna. Ovšem chybělo málo a uskutečnil jsem svůj původní plán, kterým bylo sáhnout po některém z prostředních jmen autorů, kteří v bleskovídce vystupují. Hlavní hrdina se tak mohl jmenovat třeba Douglas (jako Ray Bradbury), Patrick (prostřední jméno Franka Herberta) nebo Judovič (po Isaacu Judoviči Asimovovi).

Astralis

Příběh jména entity nižší třídy ze stejnojmenné bleskovídky se začal psát v dobách, kdy byla celá Gálie obsazena Římany. Celá? Ne! Jedna vesnička stále odolávala náporu dobyvatelů díky kouzelnému lektvaru a chlapíkovi jménem Asterix. Když ho René Goscinny a Albert Uderzo přivedli k životu, pojmenovali ho Asterix, protože jim připomínal šesticípou hvězdu (francouzsky astérisque): dvě nohy, dvě ruce a dvě pírka na helmě. Já na tom byl s Astralisem podobně. Chtěl jsem, aby připomínal hvězdu kvůli své podstatě i kvůli příběhu samému. Takže jsem vzal Asterixe a zkomolil ho na Astralise.

Artur Pánvička

Jméno chlapce, který cestuje časem v zeměplošské fanfiction Konec, je krásným příkladem recyklace a autorské vypočítavosti. Příjmení Pánvička jsem původně použil v první verzi novely Lapači magie, protože mi znělo vtipně. Později jsem ho ale nahradil lepším jménem a na Pánvičku se mi vzpomnělo znovu, až když jsem psal Konec. Křestní jméno jsem vybral tak, aby celý název připomínal překlady z angličtiny pana Kantůrka.

Dorian a pan Wrigglesworth

Bleskovídka Ďábel pod vanou se (aniž je to přímo zmíněno) odehrává na hranicích Anglie a Skotska. Protože ji sytí britský humor jako bublinky sodovku, hledal jsem velmi anglicky znějící jména. Asi nebude velkým překvapením, že jméno hlavního hrdiny jsem si vypůjčil od Oscara Wildea. Písař pan Wrigglesworth je pro změnu odleskem pilota Jamese „Bigglese” Biggleswortha z děl W. E. Johnse. Protože je pan Wrigglesworth ctitelem lidových tanců, nahradil jsem první půlku jména slovem wriggle, neboli vrtět se.

Mudžumbu

Mudžumbu není africké jméno. To jenom abychom si to ujasnili hned na začátku.

Bleskovídku s udiveným zahraničním turistou v hlavní roli jsem napsal během jednoho venčení (samozřejmě psa, nikoli vlastního), když jsem vyslechl rozhovor dvou postarších dam, ve kterém už předem odsuzovaly všechny silničáře, přestože zima sotva začala a na cestách ležel jen stydlivý poprašek. Ten příběh ke mně přišel víceméně sám a přímo před očima se skládal slovo za slovem. Přeříkával jsem si ho v duchu stále znova a znova, abych ho nezapomněl a po návratu domů putoval na papír hned, co se mi podařilo stáhnout rukavice ze zmrzlých prstů. Na papíru se příliš neohřál a už mířil na internet.

V té rychlosti jsem si nikdy nenašel chvilku nastudovat skutečná africká jména. Mrzí mě to dodnes.

Pan Troubel

„T a R! Musí tam být T a R, jinak život nemá smysl!“ Podobné manické myšlenky mnou cloumaly, když jsem vymýšlel jméno člověka, který poleze na kopec. Nemám tušení, proč to muselo být T a R, ale jen tehdy jsem cítil, že je to správné. Přežvykoval jsem ta písmena tak dlouho, až vzniklo Troubel. Možná proto, že jsem s tím měl vážně trable (neboli trouble) a občas si u toho připadal jako trouba.

 

Máte podobnou historku o tom, jak jste pojmenovávali literární postavu, dítě, auto, květinu nebo cokoliv jiného? Tak šup s ní do komentáře! Těším se.

Mohlo by se vám také líbit

Přidat komentář

Dokažte své lidství *

Chcete vědět, co nového chystám?

Novinky, historky od psacího stolu i nebetyčné žvásty najdete na mé facebookové stránce.

Tomáš Pytlík, spisovatel