O mně

NÁSLEDUJÍCÍ PŘÍBĚH JE PRAVDIVÝ.
(KROMĚ TĚCH ČÁSTÍ, KTERÉ NEJSOU)

Jednoho zimního dne roku 1986 se za veliké sněhové bouře narodil v Ostravě chlapec, kterému byl dán do vínku obrovský talent a vůle dosáhnout v životě všeho, co si zamane. O tři pokoje dál a pak chodbou doleva jsem se téže noci narodil já.

Čekal by mě poklidný, spořádaný a ukázkově předvídatelný život, kdybych už od útlého věku nenarážel na škodlivé kreativní vlivy svého okolí. S darebným sousedovic synkem jsme hráli na dvorku divadlo, vydávali časopisy, skládali muziku a natáčeli rozhlasové hry na magnetofon. Korunu všemu nasadil nezdárný spolužák, který mě přivedl k psaní.

A tak mě už v družině základní školy přistihli, jak na zažloutlé stránky sešitu sepisuju první povídku. Noirová sci-fi detektivka o soukromém očku, které na objednávku tajemné ženy v červených šatech vyšetřuje aktivity záhadného vědce, se ovšem navzdory jasným kvalitám, množství přestřelek a robotů nesetkala s velkým pochopením u školních vychovatelek a byla urychleně zabavena.

V roce 2001 jsem nastoupil na střední školu. V prvním ročníku se mi povedlo zvítězit v povídkové soutěži školního časopisu a krátce na to jsem byl požádán, abych se stal součástí redakce. Kývl jsem a začal pravidelně přinášet vlny emocí do srdcí mnoha lidí. Především těch, kteří se věnovali cenzuře a korektnosti časopisu.

Na jaře roku 2005 jsem místo učení na maturitu sepsal a v náhlém okamžiku odvahy i veřejně na internetu publikoval povídku Drakobijci z Eridenu. Fantaskní příběh o spisovateli, který skrývá podivné tajemství, zaznamenal na téměř neznámém, zapadlém a skomírajícím slovenském literárním serveru fenomenální úspěch a dodal mi odvahu vyrazit na turné i po literárních serverech tuzemských.

V roce 2015 jsem se opět uvázl pod neblahým vlivem kreativních osob a to konkrétně spisovatelky Jitky Ládrové. Z její literární soutěže vzešla povídka Neobuté dobrodružství pana Selbyho Ippsena, kterou jsem následně publikoval jako e-knihu na Google Play. K dnešnímu dni tam posbírala přes 600 recenzí s průměrným hodnocením 4,5* z 5* a o její zařazení od online katalogu požádala i Městská knihovna v Praze.

S Jitkou Ládrovou jsem pak spolupracoval ještě několikrát. Naposledy z toho vzešla má první knižně publikovaná povídka nazvaná Kamona ve sborníku Město králů (2021), který Jitka (společně s Jelou Abasovou) editovala.

Na sklonku roku 2021 jsme s partou skvělých lidí založili internetový krámek pro knihomoly nazvaný Knihopolis, ve kterém jsem působil jako dvorní písař, což je dobře maskované označení pro copywritera. Mimo to jsem ale pod hlavičkou firmy psal román na pokračování vycházející jako Knihopolské povídky a osobně jsem se zvolil do role editora Knihopolského věstníku. Knihopolis bohužel uzavřel své brány v březnu 2024.

Jsem vychováván dvěma dětmi, milován a blahosklonně trpěn manželkou Jarkou. Hraju špatně na kytaru, dokážu imitovat slepici, mám rád papírové knihy, bramboráky, klobouky, letní průtrže a ten zvláštní rezonující zvuk, kterému se říká smích. Nemám rád uzly na tkaničkách, sebestřednost, šunku ve smaženém sýru a žvýkačkové bubliny.

Literární soutěže
1. místo v soutěži Zpívající věže 2018 s povídkou Kamona
1. místo v soutěži O Knihovníkův banán 2015 s povídkou Konec
1. místo v soutěži Literární talent 2015 s bleskovídkou Zhouba nočních můr
rozhovory
Jan Lipovský mě v roce 2017 zpovídal pro projekt Umělci Ostravy
v roce 2015 jsem odpovídal na dotazy členů Pište-povídky.cz

Dost už o mně!

Co takhle raději nějaké příběhy?